S POUTNÍKEM V JÍLOVÉM

Měsíc se s měsícem sešel a stejně tak jsme se sešli i my k další výpravě. Setkali jsme se neobvykle na stanici metra Budějovická, odkud nás autobus dovezl do Jílového u Prahy. Tam nás čekala zrekonstruovaná škola (a také teplo, kterého se nám na minulé výpravě nedostávalo). Upravili jsme si tedy třídu k obrazu svému a pustili se do večeře a následně do hraní různých her.

Když už jsme se ukládali ke spánku, zaklepal na dveře poutník a prosil nás o nocleh v teple, který jsme mu samozřejmě s radostí dopřáli. Nečekali jsme ovšem, že nám za to přečte legendu o hejkalech. Mnohokrát zdůrazňoval, že je to příběh, který se v jeho rodině předával z generace na generaci, je velmi důležitý a my jistě víme, co si s ním počít. Ne že bychom věděli, ale vyslechli jsme jej a příběh nyní střežíme i my. Třeba se nám jednou bude hodit…

Když jsme se ale ráno vzbudili, poutník byl ten-tam (možná i kvůli tomu, že jsme vstávali asi v půl desáté) a místo něj se nad Jílovým rozprostřela šedá mračna, ze kterých se spouštěl déšť. Vydali jsme se jen na krátký výlet a zbytek dne hráli hry – buď venku, nebo vevnitř. To podle toho, jak moc zrovna pršelo.

V neděli nám toho moc k práci nezbývalo. Nasnídat, sbalit, poklidit, zahrát venku pár her (protože počasí nám narozdíl od soboty výrazně přálo), potom naobědvat a hurá na vlak. Těch pár kilmetrů uteklo jako voda a ještě jsme na nádraží stohli zahrát šlapku.