TURNOV S JEZEVCEM

Do Žluté ponorky, která nás hostila po celý víkend, jsme dorazili až po setmění, tudíž naše první myšlenky ovládané hladovými žaludky směřovaly nejprve do batohů plných připravených večeří. Po jídle jsme objevili letáčky záchranné stanice zvířat, které se nám později velmi hodily. Jak totiž nalézt jezevce, když lesy jsou všude kolem a my ani neznáme směr, kterým by se měly ubírat naše kroky? Rozhodli jsme se tedy zavolat na uvedené číslo a zjistit, kde bychom mohli takového jezevce najít a jestli ho třeba v záchranné stanici nemají. Paní, která nám telefon zvedla, sice nejprve nevěřila, že jezevce nechceme ulovit, ale nakonec nám poradila alespoň směr, kterým se můžeme vydat.

Ráno jsme tedy vyrazili jižním až jihovýchodním směrem od Turnova. Na jezevce jsme narazili hned na začátku naší cesty – kousek za Turnovem. Vyřídili jsme mu vzkaz od Zajocha a jezevec se začal rozbíhat hned na jednu, hned na druhou stranu: „Zajoch běžel k Táboru? No tak to já běžím taky! Ale… kudy? Nevíte kudy k Táboru?“ Co bychom to byli za Tuláky, kdybychom jezevci nepomohli! Slíbili jsme, že seženeme mapu a večer se s ním sejdeme na stejném místě. Cestou jsme potkali mnoho zajímavých osob (strážce skal, permoníka, šíleného biologa, bláznivého kuchaře), které nám vydaly kousek mapy – někdo jen ze své dobré vůle, někomu jsme museli s něčím pomoci (ovšem nic co bychom nezvládli). Poslední díl mapy jsme našli na hřbitově.

Cestou zpět jsme se na smluveném místě setkali s jezevcem a mapu mu předali. Poděkoval nám a už si to metelil k Táboru.

A kam poběžíme za měsíc my?