DETEKTIVNÍ TÁBOR

Rok se s rokem sešel a my se opět vydávali na tábor. Jelikož jsme za sebou už měli první část pracovního pohovoru, věděli jsme, že se staneme detektivy. A taky že ano! Hned při příchodu jsme podepsali pracovní smlouvu, nechali se vyfotografovat a večer již složili přísahu a obdrželi naše detektivní průkazky. Ačkoliv jsme měli všichni nějaké zkušenosti s vyšetřováním všemožných případů (zejména krádeží milky nebo bonbonů), bylo nutné se i naučit, jak se zajišťují stopy, snímají otisky prstů, vyslýchá, ale i jak se plížit nebo reagovat, když na nás pachatel útočí.

Náš poklidný výcvik však narušil galerista, který nám přišel oznámit krádež obrazu Lisa. Ačkoliv přinesl i záznam ze skryté kamery, moc nám to zatím neřeklo – stejně tak jako ohledání místa činu. Žádné stopy jsme totiž nenašli. Druhý den však starostův pes sežral něco, co vypadlo z kapsy takovému podivnému hejskovi s červenou čepicí, a na následky tohoto požití zemřel. Ač byl starosta nerad, museli jsme mu psa odebrat a podrobit ho odborné pitvě. V žaludku jsme objevili klíč. Ten podivný týpek s červenou čepicí se vrátil na místo činu, aby klíč nalezl, přičemž jsme ho spatřili a zatkli. Stačilo jen trošku pohrozit a kývl na naši nabídku – bude nám dělat informátora. Dozvěděli jsme se od něj rovnou, že každý z členů gangu, který obraz ukradl, má u sebe 1 klíč – musí se tedy všichni sejít, aby dokázali otevřít bednu, ve které je obraz ukrytý. Také jsme se dozvěděli, že si gang nechává na Skále tajné zprávy, které jsou vidět jen pod speciálním světlem.

Ačkoliv bychom se rádi věnovali pouze vyšetřování ztraceného obrazu, z něčeho se žít musí, a tak jsme museli občas vyšetřovat i případy, které s naším hlavním případem zdánlivě nijak nesouvisely. Jak nám ale později došlo, i díky těmto případům se náš hlavní případ začal pomalu posouvat ke zdárnému vyřešení. Prvním takovým případem bylo vyšetřování krvavých cákanců v domě. Paní, která případ nahlásila, dokonce viděla i souseda se sekerou! Nakonec jsme však porovnali, jak vypadá pod mikroskopem krev a barva a zjistili, že šlo o nepovedenou domácí výrobu kečupu. Večer jsme dostali zaplaceno a nově nabyté peníze jsme rovnou chtěli utratit v herně, která zrovna přijížděla do našeho městečka. Ale co to? Naše peníze jsou prý falešné! Díky našim schopnostem dedukce jsme dokázali vypátrat, kdo za padělanými penězi stojí.

Gang samozřejmě zjistil, že po něm jdeme, a tak nám otrávil vodu. Díky specialistům na čistotu vody jsme dokázali získat návod na sestavení filtru na vodu, který jsme také sestavili a díky výsledkům z laboratoře zjistili, že spolehlivě fungují. Gang se ale jen tak nevzdává. Přes noc nám zajali detektiva Adama a chtějí za něj vysoké výkupné! Nakonec Adama vykoupíme těmi falešnými penězi – a Adam měl to štěstí, že dokázal gangsterům sebrat jeden klíč a zaslechl, co si členové gangu povídají. Následujícího dne se má gangster setkat s obchodníkem obchodujícím se starožitnostmi. Zjistili jsme tedy, kdo jsou ti obchodníci, kde sídlí a následujícího dne každá skupinka sledovala jednoho z nich a zatkla lidi, se kterými se setkali. Správnými otázkami jsme pak zjistili, který ze zatknutých je členem gangu. Jednalo se o Koloděje Voděodolného. Při domovní prohlídce jsme u něj našli klíč, který nám zároveň posloužil jako důkaz a Koloděje jsme zavřeli do vězení. Pomalu nám začalo docházet dřevo a nezbývalo nám než si nějaké koupit u hajného. Zaplatili jsme a on nám vrátil drobné – ovšem byly to ty padělané peníze! Okamžitě jsme ho vyslechli a zjistili, že si nejspíš členové gangu pronajali obrovský areál, ve kterém je nejspíš obraz schovaný. Pročesávali bychom ho však hrozně dlouho a ztratili bychom mnoho drahocenného času potřebného pro vyšetřování.

Přišlo hlášení – nedaleko se udála vražda! Přesunuli jsme se na místo činu, kde ležel mrtvý gangster a kolem něj spousta klíčů! Klíče jsme obkreslili a nechali je na smluveném místě informátorovi, který zakroužkoval ten, který je od truhly s obrazem. Naši radost však zkazil gangster, který večer vběhl do naší detektivní kanceláře a ukradl nám jeden z klíčů. Ačkoliv jsme se ho snažili dohonit, byl příliš rychlý a utekl nám. Gangsterovi vypadly z kapsy zápalky, nazítří jsme chtěli hned ráno sledovat, kam běžel, podle vypadlých zápalek, ale ráno jsme museli všeho nechat. Jardovi totiž přes noc zmizely hrnce a bez hrnců není oběda. A tak jsme se museli dát do pátrání. Shodou okolností se na vedlejší louce otevřela nová restaurace – to nám samozřejmě přišlo podezřelé, a tak jsme se tam vypravili. Naše hrnce, ešus, naběračka i lavičky tam samozřejmě byly, ale stačilo nám jen sehnat majiteli oné nové restaurace nové jídelní lístky a věci nám vrátil. A my mohli pokračovat v našem hlavním případu. Ukradený klíč se nám nakonec podařilo vypátrat a také jsme vyrobili trezory, aby nám klíče nikdo jen tak lehce neukradl.

Odpoledne jsme dostali zprávu od informátora – v podvečerních hodinách má dojít k předávce zbraní! Při předávce se to „nějak“ zvrhlo a byla z toho krutá a nelítostná bitva, ze které jsme odešli jako poražení. Alespoň jsme ale znali typ zbraně, který nyní jeden z členů gangu vlastní. Druhý den přišlo hlášení o sebevraždě. Na místě činu vše nasvědčovalo tomu, že se o sebevraždu jedná – ovšem dokud jsme si nepromluvili s Matoušem Krásou, člověkem, který nebohého soukromého detektiva objevil mrtvého. Matouš Krása nám prozradil, že byl mrtvý detektiv pravák, ačkoliv to vypadalo, že se zastřelil zbraní, kterou držel v levé ruce. To se nám zdálo podezřelé a když přišla zpráva z balistiky, bylo nám vše jasné. Soukromý detektiv byl totiž zastřelen stejným typem zbraně, který jsme včera viděli při oné nešťastné předávce. Vydali jsme se tedy za oním členem gangu (vše o něm jsme měli uvedené v naší kartotéce potenciálně nebezpečných osob) a i přes jeho odpor jsme ho zatkli a uvrhli do vězení. Při prošacování jsme u něj v rukávu nalezli další klíč. Předtím, než jsme získali poslední klíč, bylo nutné vyřešit záhadu podivných zvuků od sousedů, ale nakonec jsme i poslední klíč zvládli bez úhony získat. Večer jsme objevili vzkaz, že mají gangsteři vzít klíče a vydat se po šipkách kamsi do neznáma. Nejsme žádné bábovky, vzali jsme si UV baterky, svých 6 klíčů a vydali se na cestu. Šipky nás dovedly k veliké bedně ovázané řetězy pospojovanými zámky. Netrvalo dlouho a povedlo se nám všechny zámky úspěšně otevřít a získat tak obraz Lisa. Tím ale večer nekončil! Následovala ještě slavnost, kde každý získal od vrchního detektiva pořádnou lupu a také jsme si pošmákli na dortu.

V sobotu už nám nezbývalo nic jiného než zbourat, co se dá (třeba i střechu saloonu). Večer nás čekalo tradiční vyhlášení výsledků a (ne)konečná noc, během které začalo pršet a přestalo, až když jsme v neděli dorazili na nádraží. Zbytek cesty pak proběhl bez problémů a přílišného zpoždění… Tak zase za rok!